mitosh na Blog.cz

Sebastian nevěděl, co má dělat. I kdyby věděl, nebyl by schopný. Jeho mysl odletěla někam hodně daleko. Opřel se o chladnou stěnu a pomalu se podél ní svezl až na zem. Zíral před sebe, nevnímal však na co se dívá. Jeho mysl netušila, co se děje s jeho tělem. Měla na práci něco naprosto odlišného. Snažil se přesvědčit sám sebe, že to není pravda. Nemůže to být pravda! Nemohla to udělat...

Jeho dlaně byly od krve. Nebyla jeho.

Ležela tam a na tváři se jí skvěl úsměv, díky kterému vždy zapomněl, že se na ni ještě před chvílí zlobil.

Bezmyšlenkovitě vstal, udělal dva krátké kroky, aby se mohl sklonit nad vanou plné vody a krve, kde nehybně leželo její krásné, mléčně bílé tělo. Havraní vlasy měla rozprostřené doširoka. Chtěla zůstat krásná i po smrti...

Odsunul jí pramínek vlasů z čela a pohladil ji po tváři. Potom její krásné hluboké oči něžně zatlačil.

Domácí úkol v anglickém jazyce zadaný mojí přítelkyni. Zadání znělo: "It was three o'clock when telephone rang". Sami rozhodnětě jak jsem se s tím popral...

Byl bych rád kdyby mi někdo pomohl s titulkem. Jde o další z výlevů momentálních emocí. Abych o nápad tentokrát nepřišel, jako mnohokrát, vzal jsem do rukou mobil, otevřel poznámky a psal...

Psal a poslouchal...

Psal, poslouchal a snil...